S hokejem začínal Filip Dvořák těsně před svými šestými narozeninami ve Znojmě a jen on a jeho rodiče vědí, co všechno tento „koníček“ pro malého kluka z Vémyslic znamenal. Ale brzké ranní vstávání, dojíždění na tréninky a zápasy cca 30 km jedna cesta ho zocelily natolik, že po přestupu do Komety Group Brno a po výběrových setkáních v Humpolci a v Pelhřimově se nakonec dostal až na MS PEE-WEE v kanadském Quebecu. Nominovaní kluci z různých míst republiky hráli na 51.ročníku tohoto významného turnaje pod hlavičkou „Chomutov Select ČR 97“ proto, že jako jediní u nás vlastní dlouhá léta licenci opravňující je k účasti na turnaji v té nejvyšší třídě AA. Přímo v Kanadě a v USA je asi 150 podobných výběrů, které čekají a snaží se právě tuto licenci získat, aby si mohly na tomto prestižním turnaji zahrát. Letos se ho zúčastnilo 57 týmů ze 16 zemí. Čeští hoši se pod vedením hlavního trenéra internacionála Františka Musila dostali až do semifinále mezi 16 posledních týmů, kde podlehli celku Zurich Lions 1:4. Takže vlastně skončili lépe než naši dospělí hokejisté na olympiádě ve Vancouveru. Czech Select 97 nastoupil brzy po příletu na první turnajový zápas s Detroitem Red Wings a prohrál 2:4 (za stavu 2:3 inkasovali čtvrtou branku do prázdné branky až při power play). Jedna zajímavost pro hokejové pamětníky a fajnšmekry navíc, kterým utkvěla v paměti svého času excelentní formace Rosol – Kameš – Klíma. Za Detroit totiž hrála dvojčata našeho známého hokejisty Petra Klímy. Ve druhém utkání je čekalo nejlepší družstvo z Bostonu Minuteman Flames 51, které porazili 5:1. Po tomto střetnutí měli hoši dva dny volna a protože bydleli individuálně v kanadských rodinách, trávili je příjemně podle svých zájmů. Navštívili také Montgomerské vodopády, čokoládovnu, starý Quebec, pluli po řece St. Lavrence. Místo tréninků si zahráli dvě přátelská utkání – s Philadelphií Flyers vyhráli 3:2 a s Whythy Wildcats prohráli 2:5. Ve třetím turnajovém kole porazili Val-d Or Foreurs 4:1 a tím si zajistili postup do semifinále mezi nejlepších 16 týmů turnaje. Tam však prohráli s již zmiňovaným Zurichem 1:4 a do finále se nedostali. Nevadí, i tak je to nejlepší umístění českého výběru v posledních letech. K tomu hlavní aktér Filip Dvořák dodal: „Byl jsem kapitánem týmu, což pro mě byla velká pocta a hlavně zodpovědnost vůči ostatním. Za největší zážitek považuji zápas s Detroitem Red Wings a úvodní čestné buly v Coliseé Pepsi aréně před 7 000 diváků a také radost z postupu do semifinále po vyhraném zápase Val-d Or Foreurs. Byli jsme velice dobrá parta, hráli jsme jako jeden tým. Bydleli jsme v rodinách, takže to byl pro mě také velký zážitek. Ta „moje“ nová rodina se o mě po celou dobu pobytu vzorně starala. Domů na ochutnání jsem si přivezl pravý kanadský javorový sirup a k tomu speciální oplatky. Nyní jen čekám na zbytek rodiny až se všichni sejdeme, abych jim ukázal, jak se to správně jí.“ Pro úplnost je třeba dodat, že 9. března oslaví Filip své 13. narozeniny, do školy zatím stále chodí doma ve Vémyslicích a každý den ho rodiče vozí místo do Znojma až do Brna. Po propadáku našich hokejistů na ZOH se stále více mluví a volá po lepší práci s mládeží. Jedním z největších kladů účasti českých hráčů v Kanadě byly získané zkušenosti, na které třináctiletí kluci stačí ještě úspěšně zareagovat a přizpůsobit se. V pozdějších letech by to pro ně už nebylo dost dobře možné. I v těchto letech se za mořem totiž hraje bezkontaktní hokej, třetiny bývají skoro poloviční než u nás, větší důraz se klade na techniku bruslení, ale také na požadavky studijní. Ostatně – o celkovém zkvalitnění přípravy mladých hokejistů a absenci morálky už docela vážně a kriticky hovořil i nejvyšší šéf svazu ledního hokeje Tomáš Král. Generace hráčů, kteří měli úspěchy na přelomu tisíciletí, vyrůstala převážně kolem roku 1978 a byla vychována v jiném systému, který současná společnost bez morálky a respektu k autoritám nenahradila ničím lepším. Jen vidinou mamonu a honbou za penězi. Nad nějakým plytkým a populistickým pseudovlastenectvím typu „kdo neskáče není Čech“ se musí soudný člověk jen trpně pousmát. Je ale dobré, že se mezi námi stále ještě najdou lidé ochotní pro dobro věci hodně obětovat, jako je tomu i v tomto konkrétním příkladě. Jen tak dál, Filipe!
Ladislav Bastl, Znojemsko
